štěpánko, nejdražší, miloval jsem tě, říkal jsem to málo,
tvůj smích v kuchyni — teď ozvěna v prázdném nábytku, ticho žalu.
dětské boty u dveří, malý kabát, kde zmizel ten den,
probudil jsem se s prázdným hrnkem, kafe vychladlý, srdce ven.
byl jsem arogantní blbec, zaslepený svým egem, to přiznávám,
mlčel jsem, když jsi potřebovala slovo, místo toho jsem mlátil vlastním stínem.
odešla jsi s ním — s naším synem — a v bytě zůstala jen stopa v dveřích,
každá výčitka je jako rytmus v hlavě, co mi pulzuje v časech chmurných.
zobudil jsem se v prázdném bytě — ty i syn pryč,
zadupal jsem tvůj hlas, štěpánko, teď volám: promiň mi to, víš?
přeju ti štěstí, které jsem ti nedal, a nosím tu vinu v každém dni.
pamatuju tvůj smích v kuchyni, praskání chleba ráno, světlo v okně,
dětský smích na koberci, malé prsty, které se drží mých prstů — teď bolí to známé.
hádkou jsem spalil mosty, místo abych je zaléval trpělivostí,
říkal jsem, že je to jen hra, přitom hrál jsem špatně roli, bez empatie.
vidím fotku na stole — vaše hlavy nakloněné, ten klidný den,
chci vrátit čas, koupit jiná slova — ale slova nejsou zpátky, jen stín po mém pádě.
teď učím se naslouchat, ne jen mluvit, hledám důvody, proč jsi chtěla zmizet,
nechci se vymlouvat, chci změnu, ať slyšíš můj hlas — že sám sobě přísahám,
zobudil jsem se v prázdném bytě — ty i syn pryč,
zadupal jsem tvůj hlas, štěpánko, teď volám: promiň mi to, víš?
přeju ti štěstí, které jsem ti nedal, a nosím tu vinu v každém dni.
přijímám vinu, neuteču, pracuju na tom krok po kroku,
slibuju, že se změním — ne kvůli slovům, ale kvůli skutku.
budu lepší pro něj, budu lepší pro sebe, nechci znovu ztratit domov,
jestli jednou uvidíš změnu, ať je to opravdové — ne jen prázdný tón.
zobudil jsem se v prázdném bytě — ty i syn pryč,
zadupal jsem tvůj hlas, štěpánko, teď volám: promiň mi to, víš?
přeju ti štěstí, které jsem ti nedal, a nosím tu vinu v každém dni.
zobudil jsem se v prázdném bytě — ty i syn pryč,
zadupal jsem tvůj hlas, štěpánko, teď volám: promiň mi to, víš?
přeju ti štěstí, které jsem ti nedal, a nosím tu vinu v každém dni.
miluju tě — to slovo nechci trhat, chci ho nosit jako důkaz změny,
čekám na den, kdy moje činy budou mluvit hlasitěji než dřívější chyby.
štěpánko, ať najdeš světlo, co jsem ti nedal, ať tvůj smích zase zní,
aj jsem tady, učím se být mužem, co umí milovat a taky snít.
